Skupina veteránů

Veteránské soustředění 2017 - Žacléř

Jan Langr | 8.5.2017

„Sláva, sláva, je tu zpráva“. Již rok se těšíme na toto veteránské soustředění 2017! A už je to tady! Sedm, osm, devět, duben…to budou tři senza dny někde kdesi…. „Kde? Zjistit to, náš úkol je!“

Stačí každý den otevřít poštu v e-mailu:

„Dostali jsme indicie,

i s tou nultou jedenáct jich je“.

0 – konopíčko na kanapíčku – soustředění před soustředěním

1 – obrněný vůz americké armády - že by do Polska?

2 – socha světce - jeho jméno cestou uhodneme lehce

3 – „sto roků“ – že by Petr Bezruč z Ostravy?

4 – dřevěný vodník - ve vodě podvodník, za vodou závodník

5 – kamera - co má ramena, i když se netočí, rychlost natočí

6 – pánská chalupa s barevnými pisoiry – chlapci, zpomalte zde své káry

7 – dřevěná Eliška Přemyslovna  - ta tomu dala korunu!

8 – dva playboyové ‚ (jeden z nich je flyboy Eda, zdatný pobíječ much)

9 – vygumovaný Jan Ámos na dvacce – luštění už jde hladce

10 – těžební věž – k Žacléři běž!

„Hlavu si lámou přihlášení vetoši,

někdo to řeší víc, někdo to neřeší….“

Myšlenky a výmysly vedou nás různými směry po Česku. Nejdříve vyhrává Ostrava („Sto roků v šachtě žil….“ a americká kolona, jedoucí do Polska), potom se to stáčí do Teplic nad Metují (Kamera – filmový festival o horolezcích), ale silná a veliká, převeliká  Eliška Přemyslovna,drží se za srdce, asi má z nás infarkt, když vidí že jsme vedle, jak ta jedle a láká nás na druhou stranu, na Trutnovsko. Ti dva mužní muži prý byl překlep naší šéfové, která chtěla vyguglit foto horníků ze Žacléřska a vypadli jí tito dva fešáci. (To jsou zřejmě horníci, kterým skončila směna a právě se převlékali) . A protože k tomu napsala:

„Děvčata, to je PECKA!“, tak nás to všechna obrátilo směrem k hradu toho jména. Avšak chyba lávky! My, děvčata, jsme se nenechala svést pohlednými chlapy (tedy svést z cesty) a papírová dvacka z roku 1985 s vygumovaným učitelem Janem Ámosem nás vedla za nosem a dovedla k hranicím Polska. (Opět Polsko!) Tudíž již k řečenému hornickému středisku Žacléři. A jelikož vodníci  jsou zelení, ať dřevění či živí  a sídlí u mlýna, tak ubytování nemohlo být nikde jinde než v Pensionu Zelený Mlýn!

BINGO!

Pak nám šéfíčkové poslali informaci o pátečním tréninku.

„Langrovic novinky

do každé rodinky!“

Achjo…a je to tady zase! Zase jen nějaká červená šipečka nad horami a doly! Copak jsme nějací rogalové, abychom lítali po tom božím světě a hledali šipečku? Vzpomněli jsme si, že jsme tam kdysi lítali po lesích na mapě BABA a ZÁMECKÝ VRCH.

Nyní tam lítala jiná BÁBA            . Je to bába čistotná, nechala si vybělit svoje spodní textilie v Texlenu - Bělidle. A protože je stará a lítá nahoře nad městem, tak to bylo v logicky v Horním Starém Městě. Čekala tam na nás i se svými cikáňaty a všichni hulili jedno cígo za druhým…Bába měla kliku, že se včas legitimovala kokomisaři Rexovi, a dokázala, že je majitelkou směroplatného řidičáku na koště, smeták a vysavač!

Všechna fára vetošů bába s cikáňaty na provizorním parkovišti vzorně vohlídala a přivolanou hlídku VB dokonale oblbla a vyhostila ze svého pozemku.

Trénink pro vetoše:

Veterán = vysloužilec = starý člověk, a starý člověk se prý  vrací do dětských let. Tudíž tomu odpovídal dětský trenink = LINIE. Jen oranžové fáborky chyběly, ale to je zanedbatelná maličkost. Fáborky jsme si domysleli a všichni se před setměním z různých bojových linií vrátili. Někdo i dvakrát. Vyřešili jsme tajenku: ZELENÝ MLÝN. To byla výhra pro ty, kdož ještě nevěděli, kam složí na noc své tělo….

„Než tělo v Mlejně složíme,

dvanáct tajenek luštíme….“

Šéfíčkové ani večer s námi nemají slitování. Rozdají nám mapy Švermův kahan, k tomu milion otázek, tedy jen dvanáct otázek,  a my zase luštíme, luštíme, luštíme a kam zítra se vydáme, kolem půlnoci již známe….Dělíme se do dvojic, trojic, pětic….. Byla zdolána jedna lahev Griotky a několik piv.  A je ráno….:

„Se Švermovým kahanem,

celý den se potáhnem…“

Sobotní závod spočívá v oběhnutí, ev. obejití vyluštěných bodů. Vhodná strategie, dobrá fyzička a znalost místního jízdního řádu zaručí jistý úspěch v soutěži. Každá ze soutěžních skupinek volí jinou trasu. Přes den se různě míjíme a potkáváme většinou v protisměru. Energii cestou dodá: chleba- řízek- chleba a Ondrášovka voda.

„Po stopách Komenského Jana,

bože, pomóc, Ámos s náma!“

Všechny stopy a dosažení cílů nutno zaznamenat fotoaparátem, orazítkovat do deníčku a zapsat za uši. Např. foto u cedule s Bobrem nebo co řekl sv. Matouš, foto u vysílače na vrcholu Královeckého Špičáku, co je to Střízlivák a jak k svému názvu přišel (je to cesta do kopce z hospody, jsi-li dole pod vlivem, tak nahoře jsi již bez vlivu), vstoupit za zaplacenou vstupenku do bývalého dolu Jana Švermy (s jehož kahanem se stále táhnem), navštívit královnu Elišku Přemyslovnu a její rozhlednu (přitom je sama vysoká jak rozhledna) u tvrze Stachelberg, navštívit cukrárnu Kalorku a získat účtenku EET (kterou vám nikdo neproplatí), zdolat Dvorský les, a to hlavně dnes, vyfotit se u chaty Ozon, u Rýchorské boudy, pojíst řízek na Růžovém paloučku a vzpomenout na učitele národů (snil o tom, aby všechny děti i všichni učitelé chodili do školy rádi – ovšem některé sny jsou nesplnitelné), navštívit Muzeum a zjistit tam, k čemu sloužily velikánské dřevěné boty pro vozku (nacpal do nich slámu, aby mu nebyla zimička)…

„Chceš-li vidět lva a lvice,

běž směrem na Lampertice…“

K večeru se skupinky vrací se svými poklady ve fotoaparátech. Teď si musí šéfíček sežr….sníst, co si nadrobil! Stahuje asi dva tisíce fotek a je rád, když jsou vyfoceny naležato. Ty nastojato musí obracet a to je fůra práce navíc.

Ale je statečný a tváří se, že ho to děsně baví. Šéfíčková kontroluje razítka a texty. A po dobré večeři a  promítnutí několika stovek důkazních fotografií s patřičným výkladem,  nastává okamžik pravdy: vyhlášení vítězů dnešního skorelaufu:

1. Lenka a Martina
2. Tomáš a Jirka
3. Jirka a Karel

Před rozchodem na kutě jsme rozděleni do zítřejších štafet. Samé dvojice, jedna trojice. Dobrou  noc!

„A po ranním švédském stole,

sejdeme se u aut dole.“

Vyrážíme několika auty směrem Bernartice, vybaveni orienťáckým nářadím.

Cílem ranní jízdy je klidná louka u silničky, startem dnešních štafet. Ze dvou stran na nás mávají svými křídly dvě obrovité větrné elektrárny. Trenéři nám sdělují, že mapky jednotlivých etap nejsou normální, že si máme dát pořádnýho bacha a zapomenout na vše, co jsme se naučili o mapách IOF. V lese máme vymezen prostor pouze v lese, na louku neradno se dostat, mohl by nás majitel honit pometlem.

„Klání začíná, však fandíme si vzájemně,

jsme jedna veselá vetoší rodina.“

Úseky byly dlouhé cca 1 km, mnozí snad litují, že je to tak krátké, tak si to tam užívají po delší čas a rozvážně hledají své lampionky. Snad vidina dobrého obědu je nakonec popožene do cíle a závod je ukončen. Výsledky zde:

1. Karel a Dáša a Ivana

2. Pepíček a Iva

3. Petr a Hanka

Odjíždíme zpět do náhradního domova, cestou se zastavujeme u větrné elektrárny a kocháme se přírodou a hezkým jarním počasím. Škoda, že se již blíží ukončení tohoto prima prodlouženého víkendu.  Po dobrém obědě nastává vyhlášení luštičů indicií. Vyhrává Jana a dostáváme čokoládu s konopíčkem.

Zvláštní cenu získává kokomisař Rex. A to jsem prosím já. Já umím psát, ale neumím číst. Takže už vůbec nevím, co jsem to tady packami zpackal…..

Kokomisař Rex končí,

hlásí se komisáář Kluzóóó!

Pošlitě mi indekcie, ju?

MILÍ ŠÉFÍČKOVÉ, MONČO A HONZO, NEMĚLO TO CHYBU, DÍKY, DÍKY, DÍKY!!!

PS. A kdo se dočetl až sem, může se podívat na krásné fotečky dokumentující popisované zážitky:

Pátek

Sobota

Neděle

Komentáře k článku