Sršní závody - ČPŠ Libín

Dnes náš oddíl pořádal štafety, v Libíně nedaleko Hořic. Část z nás, ale nepořádala a pod vedením Vaska se závodů zúčastnila. Dali jsme dohromady jako obvykle dvě štafety, jednu v kategorii D18, druhou H18. Cestou jsme probírali pokyny a dávali dohromady strategii. Očekávali jsme jak mapově, tak fyzicky náročný terén, ale to nemělo být vše…

Start probíhal normálně a všichni bez problému odběhli, ale zřejmě probíhali okolo sršního hnízda. Dusot dvou skupinek závodníků sršně asi rozzuřil tak, že na tu třetí skupinku vystartoval… Samozřejmě to mohlo být jinak a možná někdo dokonce do hnízda šlápl. Každopádně sršně vystartovaly a minimálně těch třicet, které ošetřovali záchranáři, pobodaly. My jsme ovšem moc nevěděli, co se přesně stalo, jen Béďa se sháněl po nějakém alergikovi, který by mohl poskytnout injekci adrenalinu. Za pár minut poté přiletěl vrtulník z Hradce a elegantní otočkou přistál na shromaždišti, chvilku po něm také dorazila první záchranka a zraněným se dostalo odborné péče. Dohromady přijelo šest sanitek a dva doktorské vozy. Do nemocnice se se záchranáři vrátilo asi 5 lidí. Jednu ženu, která na tom byla nejhůře, dokonce odvezl vrtulník.

I přes tento problém většina štafet dokončila závod. Holkám rozbíhala Apča, která naštěstí minula sršně a předala na 19. místě Andrejce. Ta si vyběhla krásné třetí místo na úseku a holky tak posunula na 6. místo. Áďa pak finišovala na místě 10.
Nám (H18) už tradičně běžel 1. úsek Honza. Ani jeho sršně nedokázaly zastavit a vybojoval 5. místo. Pomyslný štafetový kolík jsem pak obdržel já, ale na dohledávkách jsem nechal spoustu času a doběhl 8. Vojta pak moji chybu částečně napravil a závod dokončil na 6. pozici. Terén, jak jsme předpokládali, byl obtížný. Na mapě byly opravdu velké plochy hustníků, v nichž se kontroly snadno schovávali a Heppy jako stavitel toho řádně využil. Přesto se většina z nás nedala a odjížděli jsme spokojení.

Druhý závod dne nás však ještě čekal. Proto jsme se přesunuli do Hostinného, kde Trutnovší pořádali ŽA ve sprintu, na který jsme se těšili díky internetovým mapám slibujícím rozmanitý terén. Start i cíl, byly prakticky na shromaždišti, ale startovní koridor, který měl kupodivu 5 minut, nás zavedl o 100 – 200 metrů do středu města. Tratě ještě „zpestřily“ zakázané prostory vedoucí, středem hlavní silnice, které se dalo překonat jen vyznačenými přechody. Každopádně byl závod zajímavý, protože jsme si vyzkoušeli běh starým městem, parky i sídlištěm. V naší kategorii (H18A) jsem dopadl nejlépe já na 18. místě s časem 13:41, za mnou byl na 22. místě o 12 vteřin pomalejší Honza, kterému se podle jeho slov nedařilo. Třetí z nás byl Kuba. Na mapě si spletl objekty a s časem 15:54 obsadil 37. místo. Vojta v kategorii H18A získal i přes jednu chybku z nepozornosti 7. místo (13:43). Andrejka běžela dobře, a kdyby se nedopustila zásadní chyby, mohla by se objevit někde v polovině výsledkové tabulky kategorie D16A. Bohužel neorazila sběrku a byla diskvalifikována. V D18A běžela Áďa a získala 15. místo s časem 15:04.

Odpoledne také začaly na zpravodajských portálech rašit zprávy jak houby po dešti o našich „Hororových závodech,“ kde se do závodníků pustily sršně. Od pěkných reportáží (novinky, lidovky…) se objevily, i krajně nedůvěryhodné weby. Některé mluvily o „dvou vrtulnících… - prostě o malém záchranářském cvičení.“ Extra.cz zase informovalo o „Brutálním útoku při kterém byly ohroženy životy.“ Nejlepší však byly diskuze vniklé u článků, které většinou vypovídaly o veškeré zkušenosti dotyčného se sršni (většinou pohádkové soužití), jindy lidé rozvíjely své konspirační teorie: „Beztak to nebyly sršně…“ nebo se objevily vtipné reakce jako: „Tak to alespoň běželi na rekord…“ Na novinkách.cz situaci zachraňoval šedesátník z Lokomotivy Beroun – Bohouš Hamáček, podávající široké veřejnosti informace o orientačním běhu. Každopádně jsme se u těch diskuzí (mimochodem stále se rozšiřujících) cestou zpět docela nasmáli.