Švédsko – den devátý: 10MILA

Sobota  9.5. (Neděle 10.9.) - Ráno jsme hned po probuzení (a samozřejmě i vydatné snídani) začali balit a uklízet klubovnu do stavu, v jakém se nacházela před naším příjezdem. Zvládli jsme to celkem rychle, a tak jsme mohli vyjet. Dříve než jsme ale vyrazili směr Tiomila, vyložili jsme ještě Vojtu u členů SK Snattringe, se kterými měl běžet štafetu, aby si u nich až do včera mohl válet šunky a koukat na televizi.

Cesta do Skepptuny položené severně od Stockholmu trvala necelou hodinku. Po příjezdu jsme chvíli hledali naší parcelu na shromaždišti, na které jsme na plochu 10x10 metrů měli natěsnat čtyři velké stany. Jen co jsme se zabydleli, už se Jáchym Kavalír musel převlékat do běžeckého. Rozbíhal totiž první úsek dorostenecké štafety, a čas nás tedy tlačil. Letos bylo shromaždiště postavené na závodním okruhu pro rallye, a tak možná trochu připomínalo staveniště. Na druhou stranu byly všechny části (koridory, stany, občerstvení…) rozmístěny s rozmyslem, takže vše bylo minimálně oproti loňskému ročníku blíže u sebe. Nejdříve jsme zmapovali okolí a pak už jsme se spolu s průvodem univerzitního orientačního klubu přemístili k hromadnému startu prvních úseků. Po výstřelu děla se 289 závodníků vydalo do lesa. Na 4,8 km dlouhé trati byli dva speakři, kteří švédsky informovali o dění v lese, takže jsme neměli ponětí, co se děje. Naštěstí tam byla i jedna televizní kontrola, a tak jsme netrpělivě čekali před velkoplošnou obrazovkou, až se ukáže první závodník. Z lesa se vynořil úvodní vláček, v němž Jáchym razil kontrolu jako třetí! Bohužel v další části tratě udělal chybu a doběhl 39., což je ale samozřejmě krásné umístění. Druhý úsek společně běžely Ája a Janička Kubíčková. Jejich trať byla nejkratší, a tak jsme z lesa nedostali žádné zprávy. První se z holek objevila Ája, a to na úžasném pátém místě se ztrátou jen několika desítek vteřin na první, přičemž Janička přiběhla jen o pár míst za ní. Na další úsek se vydaly Nikča a Apča, které měly trať o něco delší (4,8 km), a tak jsme je mohli sledovat i na obrazovce. Dřív přiběhla Apča a Šimonu Chvátilovi předávala na 25. místě. Šimon měl před sobou nejdelší úsek – 6,3 km, přesto se dokázal udržet a doběhnout na 29. místě.

Další startovaly ženy. Klára a Bára běžely první úsek a Terka čtvrtý za štafety, kterým chyběla závodnice. Nejlépe si vedla Klára, která předávala na 97. místě se ztrátou 5:40 na nejlepší ženy. Celá štafeta pak skončila 127. Bára nedoběhla ani půl minuty za Klárou své štafetě vyběhla 123. místo na prvním úseku. Bohužel celá štafeta byla diskvalifikována kvůli jejich poslední závodnici. Terka se svým 188. nejlepším časem na svém úseku předávala 267. Jejich poslední úsek si ještě polepšil na 252. místo.

Ti, kteří se nezúčastnili závodu (já, Áďa a další) mohli běžet otevřený závod. Na výběr bylo několik kategorií odlišných délkou a obtížností. Tratě se běžely na jiné mapě než hlavní závody, a tak jsme se ke startu celkem prošli.

O půl desáté nás čekal zlatý hřeb večera – start hlavního závodu, kterého se zúčastnilo 316 desetičlenných štafet. I když byla zima a pozdní večer, spousta lidí se uvelebila před velkoplošnou obrazovkou a čekala na zprávy z lesa, kde bylo kromě speakrů pět televizních kontrol včetně sběrky a diváckého průběhu. Pokud vím, tak nikdo z nás nevydržel sledovat celý závod až do rána, ale leckdo časně vstával, aby stihl alespoň poslední úseky. Já jsem se ale nechal odradit deštěm, který se brzo ráno spustil, i přesto, že celou sobotu bylo krásně.

V tuto dobu vyráželi mimo jiné do lesa i Dan Vandas na 8. úsek za Tamperen Pyrintö a Vojta na 7. úsek za Snättringe SK. Dan svým 132. časem na úseku vylepšil své štafetě umístění o 4 místa. Celá štafeta pak skončila 118. To Vojta si vedl lépe – 89. nejlepší čas. Lépe dopadla i jeho štafeta – 102. místo.