Hororové závody v Jablonci

No, tak kde začít? Možná to s odstupem času budu cítit jinak, ale teď to ze sebe musím vylít. Pokud vám to bude připadat příliš subjektivní, tak se moc omlouvám, ale nebudeme si nic nalhávat, náš údajný „vrchol“ sezóny dopadl přímo katastrofálně. A teď je na nás přijít na to, proč?

Na Mistrovství ČR štafet a klubů jsme nejeli s velkými ambicemi. Přeci jenom to byla naše premiéra a tak nějak k té špičce prostě nepatříme. Holky běžely v sobotu ve složení Terka – Maki – Áďa. Terce se na 1. úseku vůbec nedařilo a předávala na chvostu. Maki se kousla a posunula štafetu na 18. místo. Áďa běžela poslední úsek i přes menší nevolnost, ale také zabojovala a doběhla 16. Celkově tedy dorostenky předvedly podobný výkon jako v Rychnově a v podstatě jim nelze nic vytknout. Ne tak dorostencům.

Ti opravdu neběželi tak, jak předchozí výsledky napovídaly. Rozbíhal tradičně Honza (který těsně doléčil nemoc), ale bohužel nenavázal na předchozí hromadné starty a předával mi až 20. Ani já jsem dnes nic světoborného nepředvedl, ba naopak a pouze jsem korigoval na 17. pozici. Dan zaběhnul svůj obvyklý výkon, a tak to pro nás byl nakonec 18. plac, se kterým rozhodně spokojeni nejsme!

To pravé ale přišlo v neděli. Jelikož Áďa už nemohla běžet, povolali jsme z našich záloh Aničku + jako 4. dorostenec přijel Vašek. A tak jsme se do toho jediného závodu v roce, který tak tříbí týmového ducha a tmelí tým, vydali ve složení Honza-Terka-Dan-Anička-Vojta-Maki-Vašek. Naše jediná chvilka slávy přišla na 1. úseku, kde si včerejšek vynahradil Honza a dobíhal na 6. místě. A pak to začalo. (Od té doby jsme se začali pohybovat někde na hranici první a druhé desítky, ale to už není podstatné.) Z druhého úseku přiběhla Terka a přišlo rozčarování – DISK, orazila 81 místo 82. Chuť částečně spravuje velmi slušným výkonem na 3. úseku Dan, ale vzápětí jí kazí Anička, která se ptá, jestli vůbec má běžet, a že se jí nechce. Pak přichází s nápadem, jestli by si ty 4 km nemohla zkrátit – NE! Nedala si říct, 1., 2. a 3. kontrola prostě CHYBÍ! Já jsem si to na pátém úseku šel do lesa prostě užít. Nešlo to. Ani dnes jsem si nějakou tu chybu neodpustil a fyzičku jsem všechnu nechal minulý týden na Rejvízu. Po bezmála hodině předávám Maki. Absurdita dosahuje vrcholu a naše třetí dívka pro jistotu kontrolu vynechává. Co se to tu sakra děje? Mám se smát nebo brečet? Náladu znova „lepší“ až Vašek, který se do lesa vydával společně s Davidem Mikelem (neznáte?) a také ho „poráží“. Sečteno a podtrženo, TOHLE SE UŽ PROSTĚ NESMÍ NIKDY OPAKOVAT!!!

Skončila nám tedy hlavní celostátní sezóna. Co nás tedy dále čeká: Pár posledních výchoďáků, zakončení sezóny + bilancování + nějaká ta promluva do duše a pak už proklatá zimní příprava (tělocvičny, výběhy, kopečky, dráha, ZHL, Vítkovice, atd...). Po novém roce pár přestupů o kategorii výš, a pokud těch 5 měsíců přípravy přežijeme, tak snad i nová sezóna. OB zdar a štafetám zvlášť!